Záhada Bermudského trojúhelníku

Portoriko, Bermudské ostrovy
a Miami tvoří záhadné místo v Atlantském oceánu nazývané Bermudský trojúhelník. Někdy se mu také přezdívá "Ďáblův trojúhelník", a to proto, že v něm záhadně mizejí lodě a letadla.

Vzdušné vzdálenosti míst tvořících vrcholy tohoto trojúhelníku jsou přibližně 1 660 km, takže vytváří téměř rovnostranný trojúhelník s rozlohou přibližně 1 134 100 km2.



Již Krištof Kolumbus a jeho námořníci, při plavbě Sargasovým mořem, uviděli obrovský ohnivý pás, který přeletěl přes nebe a zmizel v moři. Za několik dní Kolumbus zjistil, že lodní kompas se chová velmi divně. Tato porucha dodnes působí v Bermudském trojúhelníku a je více než pravděpodobné, že za zmizení lodí i letadel může ona. O měsíc později spatřili v dálce divné světlo, které stoupalo od obzoru nahoru a zase klesalo zpět. Zvláštní světla se objevovala i pod mořskou hladinou.

Co tyto úkazy způsobilo? Plamenný pás mohl být ve skutečnosti meteorit. Problémy s kompasem zahrnovaly jen odchylky v ukazování skutečného severu. A zvláštní záře mohla pocházet z ostrovů poblíž Hispanioly nebo z Hispanioly samotné. To jsou vše ale jen domněnky. Také posádka kosmické lodi Apollo 12 zaznamenala podobný světelný jev jako Kolumbus se svou posádkou. Jak je toto tedy možné?

V kronikách nalezneme mnoho dalších záhadných zmizení lodí. Nicméně jejich osud nemusel být zrovna spjat s Bermudským trojúhelníkem. Mnoho lodí tehdy mizelo beze stopy a později byly nalezeny s mrtvou posádkou nebo bez ní, spousta jich skončila na dně
oceánů nebo se staly obětí pirátů, vždyť Karibské moře jimi bylo proslulé.

Dnes se o tomto tajemném místě povídá hodně. Vědci odmítají uvěřit nevysvětlitelnému a sahají po přírodních jevech, sdělovací prostředky po senzaci a ufologové spolu se záhadology a lidmi zabývajícími se paranormálními jevy, se záhadu snaží objasnit pomocí červích děr, vstupů
do jiných světů anebo únosy mimozemšťany.

Dokonce ani piloti nechtějí věřit historkám o trojúhelníku, a to i přesto, že se 5. prosince 1945 ztratilo šest vojenských bombardérů během rutinního tréninkového letu. Tato událost je jednou z největších událostí, které se v trojúhelníku staly. Na černé listině se zapsala pod názvem Letka č.19.

Letka č. 19
Onoho osudného dne odstartovalo ve 14.00 první letadlo ze základny Fort Lauderdale, ve 14.10 bylo všech šest letadel ve vzduchu. Asi v 15.15 se ozval velící důstojník letu Charles Taylor, který nahlásil, že ztratili kurz. Po 20 minutách snah, leteckého instruktora ve Fort Lauderdale, navést letku zpět, bylo s letkou ztraceno spojení. Za letkou č.19 byla vyslána záchranná četa ve dvoumotorovém hydroplánu se třinácti lidmi na palubě. Tento hydroplán se také ztratil. Nicméně zajímavé
je to, že pár minut po 19. hodině zachytili na námořní stanici Opa Loca na Miami zprávu obsahující dvě písmena "FT…FT…" což byla část volacího kódu Letu 19. Pokud tato zpráva byla totiž odvysílána ze ztraceného letadla, znamenalo by to, že ji vysílali dvě hodiny po předpokládaném vyprázdnění palivových nádrží. Celá pátrací akce byla neúspěšná, a to i přes to, že do ní bylo zapojeno 240 letadel, 67 letadel z letadlové lodě Solomons, několik ponorek, 18 lodí pobřežní hlídky, pátrací záchranné čluny, stovky soukromých lodí, letadel a jacht, dále byla poskytnuta pomoc
námořní vzdušné stanice v Banana River, pomoc R.A.F. (Royal Air Force) a jednotky Královského námořnictva na Bahamách. Vůbec nic se nenašlo. Letka č.19 spolu se záchranným hydroplánem se doslova vypařily. Za této akce se prohledalo přibližně 100 000 kilometrů čtverečních moře a země včetně atlantských a karibských částí Mexického zálivu, floridského poloostrova a sousedících ostrovů. Letadla strávila ve vzduchu celkově 4 100 hodin. Žádné vraky, žádné olejové skvrny, žádné plavající zbytky. Ještě po několik týdnů prozkoumávaly floridské a bahamské pláže, jestli moře nevyplaví nějaké trosky - bez úspěchu.

Není tedy divu, že tato oblast se dostala mezi světové fenomény. Během 19. století se zde ztratilo nebo potopilo 67 plavidel, od roku 1945 úřady pohřešují 126 letounů. Různé teorie se k tomuto místu staví opravdu odlišnými způsoby. Někteří lidé tvrdí, že v této oblasti se ztratí stejné množství lodí, jako jinde na světě a navíc je tato oblast velmi frekventovaná. Jiní zase tvrdí, že za to mohou
plyny, konkrétně methan. Dalšími teoriemi jsou hurikány a tornáda, vlny tsunami, hloubka moře, která dosahuje více než 6000 metrů a je proto velmi obtížné nalézt vrak lodi nebo letadla, v jiné části je terén naopak velmi členitý. Jiná vysvětlení zahrnují červí díry, které mohou spojovat Zemi se vzdáleným vesmírem a mohou tak tvořit bránu do jiného světa, kterou možná využívají mimozemské civilizace. Nabízí se ale i jiné vysvětlení. Trojúhelník je okno do jiné časoprostorové dimenze, kam mohou mizet pohřešované lodě, letadla a lidé. Tím zastánci této teorie vysvětlují i občasná hlášení o podivných časových posunech pozorovaných posádkami letadel nebo o zmizení letadla z obrazovky radaru a jeho následném objevení se.


Teorie o unikajícím methanu

Tato teorie je založena na faktu, že methan se zde, na mořském dně, vyskytuje v pevném skupenství a navíc je ho v této oblasti spousta. Občas dojde k oddělení části této stlačené látky, které pak zvolna vystupuje k hladině. Jak klesá tlak okolní vody, začíná se hydratovaný methan přeměňovat na plyn, takže při dosažení mořské hladiny jde o obří bublinu tohoto plynu o průměru i několika set metrů. Pokud by nad takovým místem proplouvala loď, mohla by se náhle bez varování potopit díky snížené hustotě vody, případně by mohlo dojít k explozi uvolněného plynu iniciovaného nějakým ohněm na lodi nebo elektrickou jiskrou. Stejný osud by mohl potkat i menší letadlo, které by vlétlo do oblasti koncentrovaného plynného methanu s odlišnou hustotou než má vzduch. Navíc je methan nedýchatelný a lidé by se v kritické oblasti začali okamžitě dusit.

Jak tato teorie předkládá, methan by potopil menší letadlo a lidé by se začali dusit. Jak je ale možné, že jistá svědectví mluví o jevech, které nás od této teorie musí alespoň na chvilku odvést.

Tato událost se stala 4. prosince 1970. Bruce Gernon spolu se svým otcem a obchodním společníkem vzlétli z městského letiště na Androsu ve zbrusu novém letadle Bonanza A36. Bruce měl nalétáno asi 600 hodin a okolí velmi dobře znal. Jejich cílem bylo letiště v Palm Beach. Krátce po startu si posádka všimla elipsového mračna asi dva kilometry přímo před nimi. Oblak se vznášel ve výšce kolem 150 metrů nad oceánem. Letová služba z Miami jim nahlásila, že počasí je dobré a tak pokračovali v letu. Netrvalo to dlouho a oblak se změnil v mohutný bílý oblak a doslova, slovy Bruce, je zaplavil. Po deseti minutách se z tohoto "sevření" dostali a vystoupali do výšky 3,5 km. Jenomže tento "oblak" se postupně změnil na bouřkový mrak neobvykle vytvarovaný do mohutného půlkruhu, který se začal rychle rozšiřovat kolem letadla. Po vstupu stroje do oblaku si muži všimli, že útvar ztmavl a pak zčernal, ale nepršelo z něj. Viditelnost byla asi šest kilometrů. Žádné hromobití nebylo slyšet, pouze zahlédli neobvyklé jasně bílé záblesky, které osvětlovaly celé okolí. Po několika minutách si povšimli v dálce velkého otvoru ve tvaru písmene U a zamířili přímo k němu, aby se ze zajetí mraku dostali. Otvor se ale začal rychle zmenšovat. Při letu za svobodou prý posádka zažila podivný pocit beztíže a zvýšené hybnosti vpřed. Pilot ještě stačil zpozorovat, že za letadlem se stěny tunelu hroutí, pomalu mizejí a posléze po nich zbyla jen štěrbina pomalu rotující ve směru hodinových ručiček. Nutno podotknout, že letounu přestaly správně fungovat veškeré elektronické a magnetické navigační přístroje. Kompas se prý otáčel, i když letadlo letělo rovně. Bruce Gernon také vypověděl, že je obklopila pochmurná, šedobílá mlha, kterou nazval "elektronickou", neboť prý právě ona ovlivnila měřiče na palubní desce. Také kontaktovali věž v Miami a nahlásili svou polohu. Radarový kontrolor však v této oblasti nic nezaznamenal. Asi po třech minutách se pracovník ohlásil znovu, že identifikoval přístroj nad Miami Beach, jenomže letadlo se mělo nacházet sedmdesátdva kilometrů jihovýchodně od Bimini a mířit na východ. Po protrhnutí mračna se posádka nestačila divit, protože se opravdu objevila nad Miami Beach. Po přistání zjistili, že jim let trval čtyřicetsedm minut. Nikdy ovšem neabsolvovali tuto trasu za méně jak sedmdesátpět minut ani když letěli po přímé trase.

Jak vidno posádka se ani neudusila ani neskončila v hlubinách díky methanu. Zůstaly ale další nezodpovězené otázky.

Na naší planetě je ale i jiné místo, o kterém někteří badatelé v oblasti záhad mluví jako o dalším Bermudském trojúhelníku. Ten se nachází v Baltském moři. Právě zde došlo 5. března 1992 k nehodě
lodi, která se za jasného počasí a bezvětří téměř převrátila. Motory
stály a rybáři vytahovali sítě, když z ničehož nic se loď překlopila a zmizela pod hladinou. Sedm členů posádky se zachránilo, jeden zahynul.

Závěry vyplývající z jednotlivých incidentů v bermudském trojúhelníku jsou stejné. Letadla i lodě mizí beze stop nebo dochází k záhadným poruchám. Různá vysvětlení vědců jsou vyvratitelná a nepřináší moc velká uspokojení. Teorie ufologů a záhadologů jsou zase neověřitelná. A tak si trojúhelník zachovává svou tajemnou a děsivou tvář.