WOW!

Psal se 15. srpen 1977, když se Dr. Jerry Ehman pustil do rutinní kontroly záznamů radioteleskopu zvaného Big Ear (Velké ucho) umístěného v americkém státě Ohio. Náhle na pásu papíru spatřil skupinu značek, která mu vyrazila dech. "Vůbec jsem v tu chvíli nedokázal přemýšlet - byla to nejpodivnější věc, jakou jsme do té doby zachytili. A tak jsem v prvním radostném vzrušení to místo na záznamu zakroužkoval a na okraj připsal výkřik WOW!," uvedl později Jerry Ehman.

Záznam byl opravdu podivný. Signál s délkou vlny blízkou 21 centimetrům odpovídal představám astronomů o frekvenci, na které je nejvýhodnější realizovat pokusy o spojení s cizími inteligencemi. Zjevně vypadal jako umělý.

Analýza signálu WOW! ukazuje, že se posouval souběžně s "pozadím hvězdného nebe". Z toho důvodu byly jako zdroje signálu vyloučeny planety, měsíce, kosmické lodi, atd. a byl téměř třicetkrát silnější než běžné pozadí rádiového šumu vesmíru. Ve směru, odkud dorazil, se nenacházelo žádné známé těleso sluneční soustavy. Mnohé nasvědčovalo tomu, že depeše přišla v podobě úzce směrovaného paprsku z velmi vzdálených končin vesmíru.


Signál WOW! trval pouhých 72 vteřin. Během jeho příjmu teleskop mířil do těch míst oblohy, kde se nachází souhvězdí Střelce. Velké ucho se nemohlo natáčet, příjem tedy mohl ustat proto, že zdánlivý pohyb oblohy posunul zdroj z jeho zorného pole. Na souhvězdí Střelce proto zamířily další radioteleskopy - nic zvláštního už ale nezachytily.

"Nejdřív jsem se domníval, že šlo o pozemské vysílání, které se ve vesmíru odrazilo od úlomku nějakého tělesa," řekl jeho objevitel. "Čím déle jsem ho ale studoval, tím víc sílilo moje přesvědčení, že je opravdu mimozemského původu."

Zůstává otázkou, proč by se neznámá civilizace ozvala jen jednou, a to ještě na pouhých 72 vteřin. Někteří vědci soudí, že záhadný zdroj možná ve skutečnosti vysílal déle (nebo dokonce stále vysílá), ale že jej nějaké fyzikální příčiny nakrátko zesílily. V této souvislosti badatelé připomínají jev známý jako gravitační čočka. Při něm vede průchod světla kolem hmotné hvězdy nebo galaxie k zesílení nebo zdvojení obrazu velmi vzdálených objektů. Podobný efekt mohl postihnout i vysílání WOW! Jiní experti se domnívají, že vysílač rotoval nebo se jinak pohyboval a úzký svazek elektromagnetických vln zasáhl Zemi jen náhodně.

V každém případě se příjem už nikdy nepodařilo zopakovat. A protože věda bere na vědomí jen to, co je možné za přesně stanovených podmínek znovu ověřit, signál WOW! nebyl uznán za důkaz existence jiných civilizací.

Vědci se ale nevzdávají a připravují projekty
, které by daly prokazatelnější výsledky. Jedním z nich je SKA, zdaleka však není jediný. Budoucím supervýkonným přístrojům už možná nějaký další signál WOW! tak snadno neunikne.


Tajemný signál WOW!, který před více než třiceti lety zaznamenal Jerry Ehman, je znám také jako skupina šesti znaků 6EQUJ5. Právě tyto číslice a písmena jsou zakroužkována na papírovém výstupu z počítače radioteleskopu Big Ear. Vedle nich je Ehmanovou rukou připsán udivený výkřik WOW!

"Signály zachycené naším radioteleskopem Velké ucho tehdy zpracovával počítač na papírový pás ve sloupcích. Každý z nich představoval sílu signálu v určitém rozmezí vlnových délek vysílání," objasňuje Ehman. "Vždy stačila čísla 1 až 9, pokud by ale intenzita překročila tyto běžné hodnoty, měl počítač ještě k dispozici písmena podle pořadí v abecedě. To, že se při vyhodnocení signálu WOW! dostal až ke Q a U, dokládá výjimečnost případu."

Těchto šest znaků tedy logicky odpovídá číslicím 6, 14, 26, 30, 19 a 5. Ve skutečnosti jde ale pouze o vyjádření intenzity zaznamenaného vysílání.


Někteří amatérští luštitelé záhad těmto číslicím připisují téměř mystický obsah
. Například český výtvarník Ludvík Tuček ve své knize "12 čísel z kosmu" rozdělené na několik tématických částí podrobně rozebírá co vše zjistil z těchto šesti znaků. Jeho zjištění jsou dosti fantaskní. Pro názornost zde některá z nich uvádím.

Astronomická část úzce navazuje na matematickou a jsou v ní zakomponovány souřadnice s dokonale vyjádřeným odpočtem časů, pro snadné vyhledání vysílajícího objektu, či planety. Dále je zde uvedena naprosto přesná mapa souhvězdí Střelce. V současné době již mohu zodpovědně říci a je naprosto průkazné, že vysílající planetou je oběžnice kroužící na třetím orbitu kolem hvězdy NASH! hvězda gama ve Střelci.

Biologická část představuje informace o podobě mimozemšťanů, způsob jejich rozmnožování a jejich genetický kód. Obrázek
dvou mimozemšťanů do sebe vertikálně vklíněných - on a ona, se svalnatýma rukama jenž vztyčují ke zdravici. Velká hlava podobající se pozemským vosám sedí, bez krku na mohutném hrudníku, jemuž dominují obrovské bicepsy a prsní svaly. Postavy zakončují silné a velice krátké nohy. V břiše matky je plod malého mimozemšťana. Veškeré pohyblivé části obou figur jsou jimi označeny malými čtverci s křížky, včetně středu, jenž označuje pupek a pod ním dva znaky označující genitálie. Smyslová čidla jsou naopak označena prázdnými velkými čtverci.

V neposlední řadě jsou zde obrázky genetických kódů, nebo šroubovic, levo a pravotočivé, vždy po otočení do sebe naprosto přesně zapadající. Nejsem genetik, ale výtvarník, takže tyto složité genetické kódy nejsem schopen posoudit.

Technická část v první řadě představuje technický výkres buď umělého orbitu, nebo létajícího stroje ve tvaru disku s pohonnou jednotkou, jež převádí odstředivou sílu na dostředivou, kterou dále využívá pro své otáčení. Stroj a systém na naší planetě naprosto neznámý. Dále obrázek radioteleskopu o průměru talíře 100 jednotek, vysílajícího v úhlu 54 stupňů, rozděleno na 27 a 27 stupňů, dále dvanáct čísel sestavených z tři krát čtyři bodů. Udaná frekvence 21 jednotek a celý obrázek je sestaven z bodů binární početní soustavy.

Další obrázek a výpočty jsou návodem k postavení takového radioteleskopu v kombinaci s optikou, jenž urychluje radiové vlny v Cesiu 300 krát.
Výsledky Tučkova "bádání"