Obrazce v Nazce - geoglyfy

Náhorní plošina jihoamerického Peru, Nasca, je hladká kamenitá pustá poušť, občas zvlněná do menších červených kopců. Šedivý písek se střídá se žlutým, narůžovělým, stříbřitým a nakonec červeným. Má rozlohu 50 kilometrů čtverečných (či až 450, záleží jak se co započítá) a rozkládá se mezi dvěma řetězy hor
vysokých 2000 metrů. Leží asi 400 kilometrů jižně od peruánské metropole Limy a byla zahrnuta na seznam světového dědictví UNESCO v roce 1994. Je zřejmé, že v období přibližně 200 př. n. l. – 800 let n. l. byla zemědělsky intenzivně využívána Indiány kultury Nazca. Naše znalosti této kultury jsou poměrně skrovné, protože se nedochovaly žádné písemné památky a samotný zánik této civilizace není zcela vyjasněn.


Tuto náhorní planinu proslavily především obrazce, které patří mezi tzv. geoglyfy. Nachází se jich zde přes 300, většinou o rozměrech až několik desítek metrů. Obrazce znázorňují nejčastěji zvířata
, hmyz, ryby a ptáky (například velmi známé jsou vyobrazení kolibříka, pavouka a opice), nalezneme zde i lidské postavy, geometrické obrazce, spirály a poměrně často dlouhé rovné linie o délce až několika kilometrů.

Jsou vytvořeny světlými liniemi, vzniklými odstraněním tmavšího vulkanického povrchu. Jednotlivé obrazce jsou zřetelné až při pohledu z letadla nebo balonu a dodnes není jednoznačně prokázáno, z jakého důvodu byly vytvořeny.


Samotný způsob tvorby těchto obrazců je velmi prostý a jednoduchý. Stačí odstranit 10 – 20 centimetrů povrchové tmavě zbarvené horniny a objeví se světle
zbarvený vápencový nebo pískovcový podklad. K vytvoření jednoho obrazce je potřeba pouze několik hodin práce menší skupiny lidí.

Předmětem úvah je však metoda, kterou byly tyto obrazce přesně vyměřeny, a především smysl těchto obrazců. Z povrchu země jsou tyto obrazce nerozlišitelné a v moderní době byly objeveny až ve 20. letech 20. století při leteckém průzkumu oblasti. I dnes používají turisté, kteří chtějí tyto geoglyfy pozorovat, buď letadla nebo vrtulníky.