UFO v CZ - Vranov nad Dyjí

Místo: Vranov nad Dyjí
Datum: 7.12.1987
Čas: 12:00

Dne 12. července 1987 obdržela osádka v Božicích (kpt. Čestmír Tesařík, npor. Ivan Pospíchal a npor. Milan Šero) pokyn k hotovostnímu letu. Cílový prostor byl Vranov nad Dyjí. Po dosažení tohoto prostoru osádka obdržela informaci o cíli, který se nachází v Rakousku poblíž státní hranice a pokyn stoupat na výšku 2000 metrů. Počasí bylo typicky letní s množstvím kumulů od 1500 do více než 4000 metrů nahoře.

Nejprve byl hotovostní vrtulnik naváděn podél hranic tam a zpátky mezi Vranovem a Slavonicemi s informací, že se cíl pohybuje směrem k vrtulníku a to značnou rychlostí. Naše osádka si nejprve myslela, že je naváděcí stanoviště navádí na mrak, který se jeví na obrazovce radaru jako cíl. Vždy jim totiž byla poskytnuta informace o tom, že cíl má vzdálenost „...20 km, 15, 10, 8, ...30° vlevo, 5 km, 3, 2, minuli jste se 500 metrů vpravo...“ a podobně. Nikdy však cíl mezi kumuly nezahlédli. Při tomto manévrování neustále stoupali až nad 3500 metrů. Následovala další informace: „...cíl přímo proti vám, vzdálenost 3 km, 2 km, 1 km, 500 metrů, 300 metrů....“. Stále nebylo nic vidět, přestože při oznámení vzdálenosti asi 600 metrů vrtulník vylétl z oblačnosti. Když ze země ohlásili vzdálenost 200 metrů, podíval se npor. Pospíchal nad sebe a vykulil oči. Nad ním proletěl v protisměru podivný tmavý předmět doutníkového tvaru. Stihnul jen říci do interkomu: „Proletělo to nad námi, toč“. Kpt.Tesařík neváhal a otočil s vyšlápnutím levé nohy a náklonem asi 40° doleva. To se „čtyřiadvacítce“ v této výšce, blízké maximálnímu dostupu, pochopitelně nemohlo líbit, a tak se o několik desítek metrů propadla dolů. Nicméně cíl uviděl i on a snažil se jej sledovat. Na zemi podali hlášení, že cíl vidí a že vypadá jako letoun bez křídel. Ze země obdrželi pokyn zahájit palbu a cíl zničit. Chování cíle bylo velice zvláštní. Ačkoliv se jej vrtulník snažil sledovat a dostat jej do zaměřovače, nebylo to možné. Pokud se už blížil k poloze vhodné pro střelbu, cíl vždy obratně změnil směr, navíc vždy manévroval směrem ke slunci. Střelba na cíl by stejně nebyla možná, protože se nacházeli přesně nad Vranovskou přehradou plnou lidí... Asi po dvou minutách vizuálního kontaktu cíl opět zmizel v mraku. Potom asi nastala nejhorší situace v průběhu celého letu. Při letu v oblacích podle přístrojů hlásilo naváděcí stanoviště opět:....“cíl 6 km přímo proti vám, 4 km, 2km, přímo proti vám...“. V té chvíli se ozval palubní technik a se slovy„rob niečo, ved ide proti nám“ asi utvořil rychlostní rekord v oblékání si padákového postroje. Palubní technici v Mi-24 totiž nejsou za letu oblečení do padáku, protože by jim bránil v pohybu v úzkém tunelu za pilotem. Měli by mít oblečený padákový postroj, k němuž v případě potřeby připnou vlastní padák. Někteří však nenosili ani tento postroj, protože je značně nepohodlný.

Hlášení ze země pokračovalo vzdálenostmi „...1 km, 800 metrů, 500 metrů, přímo proti vám,... právě jste se minuli vlevo...“. Věřte, že v těchto okamžicích nikomu na palubě „čtyřiadvacítky“ asi nebylo do smíchu. Být v mraku, vědět že něco hmotného letí přímo proti vám, nic nevidět a jen čekat... Děkuji, ale nemusel bych tento pocit zažívat každý den. V průběhu dalšího navádění na neznámý cíl, se vrtulník dostal až nad Dukovany, poté se musel vrátit na svou základnu k doplnění paliva. Druhý hotovostní vrtulník zároveň plnil jiný úkol, proto měla naše osádka znovu odstartovat ke sledování vetřelce. To už však nebylo potřeba, protože ten se mezitím, podle radarového pozorování, velkou rychlostí přemístil nad Brno, potom nad Jaslovské Bohunice a Bratislavu, kde z obrazovek radarů zmizel. S čím se prostějovský vrtulník ve vzduchu setkal, dodnes nikdo neví. Ví se jen to, že po přistání osádka obdržela nařízení zničit veškeré záznamy radiokorespondence a parametrů letu.

úryvek z knihy "jedenapadesátý" od Jaroslava Špačka

Po několika letch se podařilo najít pplk. Čestmíra Tesaříka a přesvědčit ho k natočení rozhovoru.

Rozhovor s pplk. Čestmírem Tesaříkem (T) a Gabrielou Bártíkovou (B) ze dne 10.8.1999

B: Pane podplukovníku, vy jste 12. července roku 87 dostali příkaz k hotovostnímu vzletu, věděli jste kam vás posílají, co se bude dít, ...tehdy?
T: No už je to dost dlouhá doba. Je to 12 let a ... nerad o těchhle věcech mluvím. Zkrátka – dostali jsme příkaz k hotovostnímu vzletu směrem na Vranov. Na co máme startovat, to nám tehdy nikdo neřekl.
B: Takže to všechno probíhalo jak?
T: Tak, klasický hotovostní vzlet no, do osmi minut.Vpodstatě vzlet daným směrem, daným kurzem, takže jsme přiletěli zhruba nad Vranov, tam jsme dostali nastoupat výšku kolem 3000 metrů, no a měli jsme vyhledávat objekt zatím teda na rakouské straně. Takže jsme začali vyhledávat, jelikož tam byly vyvinutý kumuly, teda oblačnost vyvinutá, kterou využívají plachtaři – tož jsme si mysleli, že tam je nějaký lehký bezmotorový aeroplán. Ten jsme nenašli, takže jsme zahlásili, že nikde nic nevidíme, tak máme pokračovat ve vyhledávání, pokračovali jsme, no a potom nám bylo sděleno, že objekt se nachází už na naší straně, no a že máme vyhledávat, myslím, že směrem na Znojmo. No tak jsme vyhledávali směrem na Znojmo, párkrát nás tam otočili, na té výšce... já už si přesně nepamatuju, no a najednou operátor říká, že něco nad náma vidí. No tak jsme se podívali a nějaká taková... teď nám to připadalo jako takový světelný bod, no tak zkrátka nad nám něco přeletělo, tak jsme zahlásili, že něco tam teda je, protože nad náma bylo jasno. Tak nás na to zase otočili, no a odpočítávali zhruba z pětadvacátého kilometru - odpočítával 25, 20, 15 a tak dál... 500 metrů vedle nás. Říkám 500 metrů, to bysme měli něco vidět– nic jsme neviděli. To se opakovalo asi třikrát nebo čtyřikrát. No a pak jsme teda uviděli nějaký objekt , vpodstatě dělal bojovou zatáčku, jakoby, teda nám to připadlo bojová zatáčka, já nevím co to bylo, no a točil směrem do slunce. No tak jsme tehdy, myslím, dostali rozkaz k palbě tam, na tenhle cíl.... my jsme si potom ale uvědomili, že se nacházíme vpodstatě nad Vranovskou přehradou, tak jsme si to s operátorem vyhodnotili, že to asi nebude zrovna vhodný, takže – cíl jsme sice viděli, ale pak jsme řekli jako, že se nám ztratil a pokračovali vpodstatě ve vyhledávání, od té doby jsme to už neviděli. Zhruba dvě minuty jsme ho vedli.... ani ne dvě minuty, to je moc dlouho....minutu jsme ho vedli, zhruba... v zaměřovači. Vypadalo to jak nějaký válcovitý nebo doutníkovitý objekt, odhadovali jsme tu vzdálenost tak 500, 1000 metrů,mohlo to být, já nevím, tak deset, patnáct metrů velký nebo dlouhý, barva:...no odlesky od slunce jako by tam bylo sklo, kabina nebo hliník nebo něco takového.
B: To znamená, že to byl objekt bez křídel?
T: Ano bylo to bez křídel.
B: Připadalo vám, že to manévruje vpodstatě tak, jako kdyby to bylo nějak profesně naváděno někam, nebo...?
T: No ty manévry by vpodstatě odpovídaly profesionálním manévrům, protože manévry to dělalo vpodstatě do sluníčka aby znemožnilo nějakým způsobem nám vyhledávání.
B: Ten objekt byl veden a viděn na radiolokátorech?
T: Ano, oni nás vpodstatě zvedli nás to, že tam mají nějaký cíl no a tento cíl oni vpodstatě vedli a na něj jsme byli naváděni.
B: Nějakým způsobem popisovali ten objekt?
T: Ne. To jako z lokátoru vám to těžko někdo popíše.Zkrátka to byl objekt - bod na lokátoru a ten jsme my tam lovili.
B: Když jste dostali první informace, že vlastně objekt letí proti vám - s čím jste počítali, jak jste reagovali?
T: Tak letí proti nám... Oni nám dávali vzdálenost no a zhruba výšku. V těch prvních fázích to vždycky výškově bylo nějak odstupňováno.No a v jedné fázi jsme se dostali do mraku, a tam když mě bylo řečeno, že objekt jde proti nám a jde na stejné výšce – tak nám dvakrát do řeči nebo do zpěvu nebylo. Ale potom nám řekli, že nás minul zhruba 500 metrů bokem.
B: Takže vy jste držel výšku a neuhnul?
T: No tak v tom mraku toho asi s tím vrtulníkem na té výšce na které jsme byli – to bylo zhruba kolem 3800 metrů, zhruba na dostupu– no tak tam s tímhle typem tam asi víc neuděláte, to je dostup a tam jsou omezený manévry.
B: Měli jste pocit, že objekt může začít potom stíhat vás?
T: Já si myslím, že jsme si to v té době ani nějak moc ani tak v zápalu boje neuvědomovali.
B: Vy jste dostali příkaz střílet – ten jste neuposlechli...
T: No vyhodnotili jsme to tak, že nebudem provádět střelbu.
B: Jaký byl dopad tohoto rozhodnutí – neuposlechnutí rozkazu?
T: No tak dopad vpodstatě nebyl žádný, protože po přistánínám bylo řečeno, že všechno máme smazat a zničit. No takže jsme to smazalia zničili a tím pádem se to hodilo ad akta.
B: Ten příkaz jste dostali od koho?
T: Od... z naváděcího stanoviště, od letovoda.
B: To znamená, že k dnešnímu dni neexistují žádné dokumenty,záznamy...?
T: Naštěstí ne.
B: Proč říkáte naštěstí?
T: No tak naštěstí.
B: Máte strach takhle, když o tom takhle mluvíte, nebo máte nepříjemný pocit?
T: No tak je to takový... celkem nepříjemný.
B: Když jste ten objekt viděl poprvé: co vám prolétlo hlavou?
T: No já vám řeknu, že jsme tehdy ani neměli nějak čas přemýšlet, protože vpodstatě to s tím operátorem, to byl náš asi třetí nebo pátý hotovostní vzlet. A poprvé jsme si uvědomovali, že jsme navedeni na nějaký opravdový objekt, který byl na naší straně. Dřív to bylo, že nás naváděli vpodstatě na nějaký aeroplány, který byly za hranicí. Takže tam jsme prováděli nějaký doprovod, sledování toho cíle, který byl na druhé straně hranic, jenomže tohle bylo na naší straně hranice a tam už z toho plyne určitá odpovědnost a když si člověk uvědomí nějaké ty problémy potom z toho tak ono vám dvakrát do řeči není, nebo nemáte čas zkrátka přemýšlet o tom, jak byste se chovala nebo co byste udělala – zkrátka máte úkol a teď ho máte plnit. Teď když dostanete rozkaz k palbě, tak...a uvědomíte si, že pod váma je spousta lidí, ještě ke všemu, na přehradě,tak potom začnete přemýšlet trošičku jinak.
B: Když jste ten objekt poprvé viděli, tak jste z toho museli být minimálně udiveni, že stíháte něco co nemá křídla, manévrujeto...?
T: No byli jsme z toho takoví – celkem dost vedle, no.
B: Jakou rychlostí letěl ten objekt?
T: Podle toho jak jsme to počítali potom, protože jsme si čas nějak stopovali od těch pětadvaceti kilometrů, když už to bylo poněkolikátý co nás naváděl, no tak nám to vycházelo vpodstatě rychlost od dva tisícepět set, sedm set ( já už si nepamatuju přesně) zhruba do šedesáti kilometrů.Takže velice velký rychlostní rozpětí, což nás udivilo.
B: Jakým způsobem byla ta akce ukončena?
T: My jsme se tam s tím naháněli zhruba hodinu a půl, pak nám začalo docházet palivo. Já abych pravdu řekl, tehdy jsme myslím zrovna – když nám řekli, že máme teda ukončit, tak jsme ani nevěděli kdejsme. Takže pak jsme si nějak provedli srovnávací orientaci, nacházeli jsme se zhruba někde v prostoru Dukovan, no a šli jsme na přistání na plochu Božice, kde jsme sloužili tehdy jako hotovost. No a co vím, nebo co jsme se tak bavili potom s naváděcím stanovištěm, tak tento objekt oni vedli někde směrem na Trnavu nebo Bohunice, Bratislavu
a někde v Maďarsku se to ztratilo – takže ... něco tam bylo.
B: Říkáte ztratilo, jako že se to ztratilo z radiolokace...?
T: No ztratili z radiolokátoru odraz cíle.
B: Dostali jste nějaké informace od jiných posádek, že zaznamenali tento objekt?
T: Před náma tam lítala, prováděla hlídkování, jedna osádka, ale ti byli někde nad Mikulovem, no a nás poslali potom na tenVranov. Takže ti tam nic nezaznamenali, tam vpodstatě doprovázeli nějaký vrtulník, který tam v té době visel někde a prováděl taky lety po hranici z rakouské strany.
B: Když se vrátíme k té situaci, která nastala v kabině,když jste poprvé viděli objekt, nepropukla panika, že by někdo chtěl skákat padákem ven z vrtulníku a utýct, když jste věděli, že přímo něco na vás letí?
T: No, nejhorší to bylo, jak říkám, když jsme byli v mraku a když nám letovod oznámil, že daný předmět jde teda proti nám na té samé výšce jako jsme my, tak tam nám zatrnulo. Tam palubní technik,jak je to psané teda v tom článku, tak tam zřejmě trhl rekord v oblíkání padáku, no... bylo to nepříjemný.
B: Jaké si myslíte, že byly důvody, proč se všechny dokumenty zničily, proč se neuchovaly v trezoru?
T: Těžko říct. To už jsou dneska pouze spekulace, tady tohle. No podle mě se ten... zřejmě letovod trošičku unáhlil s tím povelem k palbě. No a když se zjistilo teda, že to byl objekt, který vpodstatě nebyl aeroplánem, tak zřejmě usoudili, že bude lepší když se tady tohle zkrátka nějakým způsobem smaže a ... stopí.
B: Řešila to ještě nějakým způsobem armáda? Nikdy se neřešilo to, že je možnost aby nějaký neidentifikovatelný objekt tady létal?
T: My jsme už nic neřešili, jako – s náma nebylo teda nic řešeno, ani nevím nevím o tom, že by se to někde dostalo potom... Dostalo se to mezi lidi ven, vím, že se to dostalo ven, ale neřešilo se v tom směru nic.
B: Vy teď, když létáte dál, toto všechno jste prožil, máte nějaké instrukce seshora, jak se chovat v takovýchto situacích? Počítá s tím armáda nějak?
T: Nic takového. Já myslím, že tohle jsou jevy.... v současné době je to hodně popularizováno, co se týče UFO zrovna, spousta seriálů o tom chodí, takže bych řekl, že lidi jsou v tomhle směru dost nabuzeni, takže každý vidí ve všem UFO. Jenomže já si myslím, že spousta tady těchhle věcí se dá vysvětlit, když si to vezme odborník dejme tomu na nějaký ty fotky
nebo záznam, jak jsme se bavili o tom, takže dá se spousta těchhle věcí vysvětlit. Dají se vysvětlit dejme tomu pády družic nebo nějakých předmětů – tady nám to zanechává nějaký světelný stopy...
B: Jak vy si vysvětlujete tento svůj vlastní zážitek?
T: No já radši nijak. Zkrátka – něco jsme viděli, neviděl jsem to sám, což su rád teda, že můžu říct, že jsem nezblbl sám, nebo že jsem neviděl sám něco, nějaký halucinace, ale že jsme to vpodstatě viděli tři a nezávisle na sobě. A postupně teda, že jsme jeden druhýho na to upozorňovala že jsme teda daný objekt viděli.
B: Když jste se o tom bavili potom, tak určitě musely proběhnout diskuse o tom, co to tedy bylo.
T: No, diskuse probíhaly, ale bez nějakýho závěru. Těžko říct. Dočetli jsme se potom různý články: třeba v Polsku že byly vidět nějaký takový objekty přímo nad základnou letiště, kde na to byly naváděny aeroplány, že to bylo vpodstatě ten samý tvar, nebo něco podobnýho, podobný těleso... Těžko vám můžu říct nějaký závěr, když tomu sám nerozumím, dost dobře.
B: No a jak je tedy naše armáda připravená na takovouto situaci, která by mohla nastat?
T: No co já vím, tak jsou..., nebo je nějaký spojení..., je nějaká komise. Ale nevím teď jestli je přímo v armádě. V republice existuje nějaká komise, které se nějaký hlášení podávají, ale co vím, tak to existuje asi čtyři pět roků, nevím přesně. Vím, že nějaká komise existuje zkrátka,která sbírá tyhle poznatky a určitý hlášení. Mám tenhle formulář taky vyplnit, mám ho doma ještě v šuplíku.
B: Zabývá se teda nějak ministerstvo obrany tím, jak reagovat ve chvíli, kdy nad naším územím letí neidentifikovatelný létající objekt?
T: No já nevím jestli se zabývá neidentifikovatelným létajícím objektem, vpodstatě jsou směrnice pro narušení vzdušného prostoru. Na to je tady hotovost a ta zkrátka na každý objekt... na každý objektkterý naruší vzdušný prostor, tak je zvedaná hotovost, ta na to startuje.
B: Znamená to tedy, že kdyby něco doutníkového tvaru se prohánělo nad naším územím, že byste i teď dostali příkaz ke střelbě?
T: No my vpodstatě teďka hotovost nedržíme. Teď už je trošičku ten systém odlišný, než co byl v době minulé. Jestli bych dostal rozkaz k palbě – těžko říct, no.
...
T: To né, to po mě nechtějte, tohle. (B. mu podává tužku a papír aby pozorovaný objekt nakreslil)
B: Prosím.
T: Ne ne ne.
B: Tak jenom tak zhruba...
T: Nevím, říkám, protože to bylo osvětlený slunkem.Těžko říct jestli to... zkrátka to byl nějaký válec nebo doutník, těžko říct, já vám neřeknu jestli to mělo špičky vzadu, nebo jestli to bylo rovný.Zkrátka to bylo něco, co házelo odlesky, bylo to, já nevím, jako hliník, nebo kabina od letadla
.
T: No něco takového, takový tvar.
B: Pane podplukovníku, mohl byste nám ten objekt nakreslit,který jste viděl tehdy ve vzduchu? Proporce zhruba? Tvar?
T: To je těžko popsat. Protože objekt jsme viděli většinou proti sluníčku, nebo na dost velké vzdálenosti, takže tam nějaký takový jemný detaily nebo nuance nebyly vidět. Jestli to bylo zašpičatělý, nebo jestli to byl sud, něco jako soudek, nebo jestli to mělo vypouklý okraje.Říkám proti tomu slunku, na té vzdálenosti co se ten objekt jevil jako nějaký dejme tomu válec nebo něco takovýho. Ale říkám: nerozeznali jsme žádný detaily, protože se to lesklo. A když se vám něco leskne, tak se vám ten obraz rozmazává, že.
B: Kdybyste mě aspoň bodově, jenom proporce dýlky a objemu...
T: No takovej – něco podobnýho (kreslí), neuměle nakresleno.
B: A ta vrstva byla souvislá, nebo jako kdyby jsme tam viděli okýnka nebo...?
T: No ono... ne nic takovýho, žádná okýnka jsme neviděli. Vpodstatě byla to barva
hliníku nebo skla nebo něco takového, takže proti tomu slunku se to leskne. Takže se vám to rozmaže. Ale bylo to zkrátka podlouhlýho tvaru. Říkám, nějaký takový jemný detaily objektu rozeznat nebyly.
B: Supr. Jestli bysme to mohli nějakým způsobem zase tou fixkou tam do toho... Klidně si to promyslete, máme čas.
...
B: Můžete nám nakreslit, kudy jste vlastně letěli?
T: Takže vzlet, jak jsem říkal, jsme prováděli z plochy Božice zhruba směrem na Vranov, pak dál potom na Slavonice. Takže Božice, zhruba tady Vranov. Potom další bod byl Slavonice, takže na Slavonice.
B: Tam, už jste ho viděli?
T: No tady jsme byli naváděni a tady v tomhle prostoru někde se měl nacházet ten cíl, (ukazuje na protější stranu hranice) tady na rakouské straně. Potom nás otočili zpátky směrem na Vranov, no a tady zhruba tady (ukazuje na mapě zhruba prostor mezi obcemi Bačkovice,Lubnice a Police západně od Vranovské přehrady) v tomhle prostoru někde nám bylo zahlášeno, že cíl je na našem území. Takže tady jsme potom prováděli různý manévry jak nás naváděli (ukazuje širší prostor mezi Jemnicí a Znojmem, jižně od Moravských Budějovic). Říkám, tady (kreslí křížek opět mezi obcemi Bačkovice, Lubnice a Police) někde v tomhle prostoru jsme to asi viděli, zhruba. Tady (kreslí další křížek zhruba v prostoru obce Oslnovice) jsme potom dostali ten povel k palbě. Říkám, přesně už si to nepamatuji, jak jsme se tam vrtěli. To už je hodně dlouho.
B: A pak jste ho stíhali až k těm Dukovanům?
T: No ano. Potom nás různě naváděli v tomhle prostoru (ukazuje kruh kolem Mor. Budějovic). Ukončení celé akce bylo tady nad...zhruba.. někde u Dukovan. Tady jsou Dukovany, tak někde tady (kreslí křížek asi 2 km JZ od obce Dukovany), no a pak jsme pokračovali na přistání. Říkám: no a bylo to potom vedeno tady někde směrem na Piešťany a potom na Bratislavu.
B: A tam tedy naposled to bylo zachyceno?
T: A tam, potom co nám říkali, tam to ztratili.